„Psychedelika mají potenciál změnit pohled psychiatrie, zkoumají se a výsledky jsou velmi povzbudivé. Zatím to však nejsou oficiální léky, alespoň ne většina,“ říká psychiatr MATÚŠ VIRČÍK o látkách jako meskalin, psylocibin, esketamin.
Předpokládá se, že psychedelika budou budoucí léky na depresi a jiné psychické poruchy. Na jejich další výzkum je však třeba ještě pět až deset let.
Deprese se v každém případě dnes na Slovensku léčí nejmodernějšími léky. Pacienti však podle Virčíkových zkušeností stále přicházejí po odbornou pomoc pozdě.
„Ptají se mě, jak se to mohlo stát, snaží se přijít na daný moment, ale nerozumí, že to nebyl moment, ale způsob života, jaký vedli. Deprese nevznikne ze dne na den. Jsou tam včasné varovné příznaky,“ říká.
V rozhovoru si přečtete:
Je deprese pouze obranný mechanismus těla?
Jedná se o onemocnění úspěšných lidí?
Jak vypadá nejmodernější léčba deprese a jak je možné, že některé léky fungují již do pár vteřin?
Proč jsou elektrošoky nejúčinnější metodou tohoto onemocnění a jak probíhají?
Proč je CBD olej k depresi pouze drahá a neúčinná pomůcka?
Někteří psychologové mají poměrně zajímavou teorii o depresi. Říkají, že to není nemoc, ale spíše řada zkušeností, adaptační a obranná reakce na nepříznivé okolnosti života. Díváme se tedy na depresi nesprávně?
Tato psychologická teorie se zkoumá již několik desetiletí a říká, že pokud se člověku děje v životě něco negativního či traumatického, spustí se obranná reakce a ta vede k projevům deprese.
Vychází z toho, že jak zvířata, tak i my lidé máme určité evoluční mechanismy – když jsme vystaveni ohrožení, reagujeme útěkem nebo útokem. A podle této teorie existuje ještě stav zamrznutí.
Znamená to, že v ohrožení zmrzneme a když ohrožení pomine, zaktivizujeme se a jdeme dál. Vědci si myslí, že když jsou někteří lidé ve stresu, mohou tento stav zapnout a určité fyziologické funkce se v našem těle deaktivují, což se může navenek projevovat jako deprese.
Nejde však o mainstreamovou nebo nejuznávanější teorii. Můj osobní názor je, že má něco do sebe, neboť medicínsky víme, že bloudivý nerv, který hraje roli při aktivování zmíněných reakcí a je velmi důležitou součástí autonomního nervového systému, je opravdu zapojen do rozvoje deprese. No třeba to brát s rezervou. Co by z toho naše tělo mělo?
Možná se chce poukázat na to, že tělo má dobrý důvod, proč tak reaguje, a nemělo by to stigmatizovat.
Tady je velmi důležité říci, že takto reagovat není pro tělo přirozené. Vezměte si například, když kočka chytne myš. Myš zapne funkci zamrznutí, hraje se, že je mrtvá, a když ohrožení pomine, kočka myš nechá, ta se opět zaktivizuje a funguje dál.
Jenže když je člověk vystaven dlouhodobému nebo velkému stresu, zapne se u něj tento mechanismus a vznikne deprese, neumí ho za několik minut, hodin nebo dní vypnout a zaktivizovat se. Deprese trvá nejen měsíce, ale také roky a neodejde sama od sebe.
Nevím, jestli je dobré, kdyby lidé věřili, že je to jen obranná reakce a odejde to samo. Sedět doma a čekat by mohlo být nebezpečné. Naopak, je třeba vědět, že to není slabost, není se za co stydět a jde o onemocnění nejen léčitelné, ale také vyléčitelné.
